Množství císařských řezů celosvětově roste a otázka, zda skutečně dochází k zamezení přenosu žádoucí mikrobioty z matky na novorozence během císařského řezu a zda (a jak) to ovlivňuje fyziologický stav dítěte, je pokládána čím dál častěji.
Vědci z University of Luxembourg identifikovali rozdíly v mikrobiomu vaginálně porozených dětí a dětí porozených císařským řezem. Ukazuje se, že kontakt dítěte s bakteriálními populacemi při průchodu porodními cestami je kritický pro jeho budoucí zdraví. Tyto bakterie pomáhají utvářet mikrobiom zažívacího traktu, pokožky a sliznice dýchacího traktu novorozence.
Jak na to přišli?
Lucemburští vědci spolu s kolegy ze Švédska analyzovali strukturu a funkci střevních mikrobiálních populací dětí narozených vaginálně a císařským řezem. Výsledky ukázaly, že jsou během vaginálního porodu předávány dítěti specifické bakterie z mateřského střevního mikrobiomu spojené se stimulací a funkční aktivací vyvíjejícího se imunitního systému dítěte.
Toto se však u dětí narozených císařským řezem neděje. Ať už proto, že jsou bakteriální spouštěče imunitních odpovědí přítomny v mnohem menších množstvích, nebo proto, že jsou tyto iniciální imunitní reakce znemožněny jinými bakteriemi nepocházejícími z porodních cest matky. To by vysvětlovalo, proč jsou děti, které přišly na svět císařským řezem, náchylnější k alergiím, chronickým zánětlivým onemocněním a metabolickým onemocněním. Je pravděpodobné, že imunitní systém těchto dětí se „vydal jinou cestou“.
A co to znamená?
Vědci upozorňují, že by se do porodů mělo zasahovat co nejméně a volit císařský řez pouze ve skutečně nezbytných a akutních případech, protože se jím nesmírně zasahuje do vývoje imunitního systému dítěte.
Reference
Wampach L., Heintz-Buschart A., Fritz J.V., Ramiro-Garcia J., Habier J., Herold M., Narayanasamy S., Kaysen A., Hogan A.H., Bindl L., Bottu J., Halder R., Sjöqvist C., May P., Andersson A.F., de Beaufort C., Wilmes P. Birth mode is associated with earliest strain-conferred gut microbiome functions and immunostimulatory potential. Nature Communications, 2018; 9 (1) DOI: 10.1038/s41467-018-07631-x
