Podle více než stovky studií je každá mozková hemisféra domovem specifického typu emocí. Emoce spojené s interakcí s okolním světem (např. radost, pýcha, hněv) přebývají v levé části mozku, zatímco emoce spojené s vyhýbáním se (např. nechuť, strach) se nacházejí v části pravé. Principy, které jsou základem tohoto rozvržení, zůstávají neznámé, nicméně tyto studie byly zaměřeny takřka výhradně na pravoruké jedince.
Podle profesora Daniela Casasanta (docenta lidského vývoje a psychologie na Cornellově univerzitě) jsme tak dostali zkreslenou představu o tom, jak emoce v mozku fungují. Zmíněné rozložení je totiž u levorukých lidí zcela obrácené. Prof. Casasanto ve své studii vysvětluje, že lokalizace lidského neurálního systému pro emoce závisí na tom, zda jsme levorucí, pravorucí nebo někde na pomezí. Dle jeho názoru by mohla být zhruba pro 50 % populace léčba nejznámějších mentálních zdravotních problémů nejen neefektivní, ale dokonce škodlivá.
Jak na to přišel?
Pro své testy využil tým prof. Casasanta kombinaci jemné elektrické stimulace levé nebo pravé části mozku a pozorování rukopisu vyhraněně pravorukých až vyhraněně levorukých zdravých dospělých osob. Zaznamenávala se síla a směr rukopisu účastníků studie, na jejichž základě se dalo stanovit, zda elektrická stimulace frontální kůry způsobí zvýšení nebo snížení prožívání emocí spojených s kontaktně-interaktivním jednáním. Výsledky ukázaly u různých jedinců odlišnou organizaci těchto emocí v mozku.
Hypotéza meče a štítu
Prof. Casasanto použil pro popis získaných dat jako modelový příklad šermíře a jejich styl boje. Šermíři drží své meče při útoku na nepřítele ve své dominantní ruce (kontaktní akce) a zvedají své štíty k odražení útoku svou nedominantní rukou (úhybná akce). Výsledky studie ukazují, že kontaktní emoce závisí na mozkové hemisféře, která kontroluje dominantní „ruku s mečem“, a úhybné emoce na hemisféře kontrolující nedominantní „ruku se štítem“. Tato hypotéza byla nazvána hypotézou meče a štítu („sword and shield hypothesis“)
Způsob, jakým našima rukama provádíme akce, určuje, jak jsou v našem mozku organizované emoce.
Prof. Casasanto
Co z toho plyne?
Výsledky studie mají dopad na léčbu úzkosti a deprese zvanou neurální terapie. Ta zahrnuje jemnou elektrickou nebo magnetickou stimulaci levé části mozku pro podporu emocí spojených s kontaktním chováním. Práce týmu prof. Casasanta však naznačuje, že taková léčba může pomoci jen 50 % populace. Striktní leváci by měli obdržet léčbu zcela opačnou, zatímco lidé nevyhranění by tuto léčbu neměli podstupovat vůbec. Stimulace pro ně totiž nebude mít žádný účinek, protože jejich kontaktní emoce jsou rozloženy rovnoměrně napříč hemisférami. Nicméně prof. Casasanto upozorňuje, že jeho studie byla provedena na zdravých jedincích. Je tedy třeba rozšířit daná pozorování a experimenty na pacienty.
Reference
Originální článek: Geoffrey Brookshire, Daniel Casasanto. Approach motivation in human cerebral cortex. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 2018; 373 (1752): 20170141 DOI: 10.1098/rstb.2017.0141
